Ústava České republiky

Je třeba hned na začátku zdůraznit velkou zvláštnost české ústavy, ze které plyne mnoho omylů laické veřejnosti a i leckterý odborník se tím někdy nechá zmást. Drtivá většina státu světa má ústavu tvořenou jedním dokumentem. Ne tak Česká republika. Česká republika má ústavu tvořenou několika dokumenty, které se ve svém souhrnu nazývají "ústavní pořádek". Tak můžeme u nás rozlišovat Ústavu z velkým "U", což je zákon č. 1/1993 Sb. a ústavu s malým "u", což je onen "ústavní pořádek" jehož je zákon č. 1/1993 Sb. součástí.

Zjednodušeně řečeno, ústavní pořádek České republiky (tedy ústavu s malým "u") tvoří:
- Ústava České republiky (1/1993 Sb.)
- Listina základních práv a svobod (2/1993 Sb. nebo 23/1991 Sb.)
- další ústavní zákony (státní hranice, samosprávné členění, bezpečnost, vstup ČR do EU apod.)

Ústava České republiky (1/1993 Sb.)
Čl.3
Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.
Čl.112 odst.1
Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony.
Čl.9 odst.1
Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.

1-1993 Ústava.pdf - Ústava České republiky (1/1993 Sb.)
2-1993 LZPS.pdf - Listna základních práv a svobod (2/1993 Sb.)

Všechny části ústavního pořádku mají přitom stejnou právní sílu !!! Žádný z nich není formálně silnější, žádný z nich nemá přednost před jiným. Listina základních práv a svobod má tedy stejnou váhu jako zákon jménem "Ústava České republiky". Hlubokým omylem je názor, jaký může vzniknout letmým pohledem do Ústavy, který má za to, že v naší ústavě není ošetřeno postavení jednotlivce a základní lidská práva. Opakuji ještě jednou - Listina základních práv a svobod není žádným přílepkem, ale je stejně silnou a hodnotnou částí ústavy České republiky jako zákon č. 1/1993 Sb. Onen zákon č. 1/1993 Sb. se sice jmenuje Ústava České republiky, ale obsah ústavy ČR se jím zdaleka nevyčerpává. Obsah ústavy České republiky, je obsažen v několika dokumentech jejichž souhrn se nazývá "ústavní pořádek" a znamená "ústava".

Důvodem existence tohoto poněkud matoucího stavu není nějaká zvláštní výhodnost "vícepapírové" ústavy nebo nějaký prozíravý záměr. Není to nic víc a nic míň než ustálený výsledek politických střetů, které provázely vznik České rebuliky v r.1993. Část tehdejších hlavních politických sil nebyla ochotna akceptovat znění Listiny základních práv a svobod jako součást textu samotné Ústavy, ale byla ochotna přijmout Listinu z r.1991 jako součást tzv. ústavního pořádku. Existence ústavního pořádku namísto ústavy v jediném dukumentu je tedy politický kompromis.

Závěrem ještě k jednomu rozšířenému omylu. "Listina základních práv a svobod" není žádný mezinárodní dokument. Jde o ryze český dokument, který pouze vychází z mezinárodních dokumentů (Všeobecná deklarace lidských práv atd.). Katalog základních lidských patří do každé ústavy demokratického právního státu a každý stát si jej přizpůsobuje sám svým podmínkám podle svých představ.