Vyživovací povinnost k dítěti před a po rozvodu

Rodič má k dítěti vyživovací povinnost jak před rozvodem, tak po rozvodu. Výše této vyživovací povinnosti je v principu naprosto stejná, jak před rozvodem tak po rozvodu. Rozhoduje stav rodičovství a nikoli stav manželství. Vyživovací povinnost vzniká narozením dítěte a nikoli rozhodnutím soudu. To, že po rozvodu jeden rodič platí tzv. alimenty, je dáno tím, že v rámci rozvodu soud zpravidla závazně určí jak který rodič má přispívat, vyčíslí rozsah vyživovací povinnosti (výživné). To, že vyživovací povinnost nebyla dříve soudem závazně vymezena, neznamená, že neexistovala. Jinými slovy, soud svým rozhodnutím vyživovací povinnost rodiče k dítěti nevytváří, nezakládá, soud pouze upřesní rozsah již existující vyživovací povinnosti (založené rodičovstvím). V praxi to znamená např. to, že pokud nerozvedení rodiče žijí odděleně a dítě žije pouze u jednoho z nich, má druhý rodič ke svému dítěti vyživovací povinnost, i když její rozsah nebyl vymezen soudem. Měl by tedy na jeho výživu přiměřeně přispívat, byť částka dosud nebyla přesně vyčíslena soudem.

§ 85 zákona o rodině 94/1963 Sb.
(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.
(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.
(3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.

§ 50 odst.1 zákona o rodině 94/1963 Sb.
Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.