Nedávno jsem narazil na kampaň nabádající veřejnost, aby si pořádně přečetla každou smlouvu než ji podepíše. Já to považuji za matení veřejnosti. V běžném občanovi to totiž vzbuzuje mylnou představu, že pokud si smlouvu přečte, tak jí také porozumí. To je omyl... Ve smluvním právu existuje řada sporných momentů, na kterých se neshodnou ani právníci. Existuje řada možností jak výklad smlouvy otočit proti druhé straně. Nejde ani tak o slovíčkaření, jako o znalost slabin práva (a nedokonalostem se nevyhne žádné lidské konání, natožpak právní řád, kdekoli na světě). Dobrý právník nemůže nikdy se 100% jistotou říct, co která smlouva znamená a jaké může mít právní důsledky. Pokud právník něco tvrdí na 100%, tak na 100% klame (klienta nebo i sám sebe). Dobrý právník je, dle mého názoru, maximálně schopen ve smlouvě rozpoznat sporné body a právní pasti a navrhnout jak tato nebezpečí umenšit. Pokud si toto uvědomíte, tak apel na laickou veřejnost, aby si četla smlouvy než je podepíše, je k smíchu. Mnohem praktičtější je podepisovat smlouvy jen s osvědčenými partnery, znát dobře protistranu, podepisovat u firem s velkým počtem obdobných zakázek, které si nemohou dovolit kvůli blafáku ve smlouvě dát v sázku svoje renomé, v pochybnostech vzít s sebou právníka. Rozhodně nestačí smlouvu přečíst, je především potřeba jí rozumět.
Žádné komentáře:
Okomentovat