Alessandro Baratta: Sociologie trestního práva

Pro zajímavost zde uvádím několik myšlenek z knihy italského právníka a sociologa Alessandra Baratty, která vznikla jako výbor z jeho přednášek na právnické fakultě v Bologni ve školním roce 1979/80. Je to dobrá ukázka skutečné svobody myšlení a vědeckého bádání. Věci okolo nás nemusí být vždy takové, jak se na první pohled zdají, resp. jak jsme zvyklí se na ně dívat. Alessandro Baratta nemusí mít nutně ve všem pravdu, ale jeho názory stojí přinejmenším za úvahu. K čemu tedy dospěl, když před třiceti lety zkoumal trestní právo?

Kriminalita neexistuje sama o sobě, ale teprve jako následek jednání státních orgánů tím, že určité jednání označí za odchylné - kriminální.

Kriminalita se vždycky hledala a hledá spíše tam, kde je všeobecně očekávaná - v nejchudších a okrajových společenských vrstvách. Tam je pak také nejčastěji nacházena. Kriminální chování je ve skutečnosti vlastní každé společenské vrstvě. Jde o normální přirozený společenský jev, který je veskrze lidský a jako takový nelze vymýtit. Ve skutečnosti přitom často zůstává neodhalena, nestíhána a neprotrestána tzv. kriminalita "bílých límečků" (majetková kriminalita vyšších vrstev, manažerů, úředníků apod.).

Ne každé společensky škodlivé chování je zákonem prohlášeno za zločin. Spíše je kriminalizováno nežádoucí chování nižších vrstev a tolerováno škodlivé chování středních (vládnoucích) vrstev.

Zákony jsou velmi přesné a podrobné v postihování nežádoucího chování ekonomicky slabších vrstev společnosti, naopak je "právo" velmi vágní a propustné co se týče společensky nebezpečného chování vyšších vrstev (hospodářská kriminalita, ekologická kriminalita, politická kriminalita).

A co víc. Škodlivé chování nižších vrstev je mlčky tolerováno pokud nějak prospívá vyšším vrstvám (alkohol, prostituce).

Vězení nemůže z podstaty věci nikdy vězně vychovat v lepšího člověka. Úspěšná výchova je totiž založena na vztahu důvěry vychovatele a vychovávaného. Poměry ve vězení naopak dělají z lidí sociálně neschopná individua, což nezmírní ani žádná terapie a "po-vězeňská" péče (a zákonodárce to dobře ví).

Existuje souvislost mezi školou, továrnou a vězením. Všechny tyto instituce slouží především k zachování stávající nerovnosti ve společnosti. Děti ze slabších poměrů jsou často svým sociálním původem předurčeny k neúspěchu ve škole, protože vstupují do světa, který je jim cizí. Jsou často terčem předsudků učitelů a spolužáků a jsou fakticky znevýhodňovány systémem známkování. Tzv. kriminální kariéra se tak startuje často už ve škole.

Zdroj: Baratta, Alessandro. Sociologie trestního práva. Přeložil Pavel Hungr. Brno : Masarykova univerzita, 1995. ISBN 8021012277