Poradna ukončila činnost. Autor blogu se stal advokátním koncipientem a advokátní předpisy mu neumožňují poradnu provozovat.

středa 22. července 2009

Potřebuji pro příležitostné výdělky "nějaký papír"?

Podnikání musí být SOUSTAVNÁ činnost. Pro příležitostné nahodilé výdělky není třeba vyřizovat žádné formality. Ovšem i takové výdělky je třeba danit daní z příjmů. Soustavnou činností se obyčejně rozumí celoroční, víceméně pravidelná činnost, nebo činnost, která vyžaduje pro své uskutečnění delší dobu (řádově rok). V pochybnostech se obraťte s dotazem na svůj místně příslušný živnostenský úřad.

Co dělat, když zaměstnavatel odmítá vydat potvrzení o zaměstnání (zápočtový list)?

Podle §313 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen při skončení pracovního poměru vydat potvrzení o zaměstnání (čili tzv. zápočtový list). Splnění této povinnosti nesmí zaměstnavatel vázat na žádnou podmínku (např. vrácení pracovních pomůcek).

Co ale dělat, když zaměstnavatel ignoruje své povinnoasti a odmítá "zápočťák" vydat?
Nabízí se několik možností. Vhodný postup bude záležet na konkrétní situaci.

1) Písemně zaměstnavatele požádat o vydání potvrzení o zaměstnání
(a upozornit na možnost řešení u soudu nebo ve správním řízení).

2) Podat podnět na zahájení správního řízení. Nevydáním potvrzení o zaměstnání se zaměstnavatel dopouští přestupku, za který mu hrozí pokuta až 300 000 Kč. Tento přestupek projednává ve správním řízení oblastní inspektorát práce.

3) Další možnost (drahá a zdlouhavá) je obrátit se na soud (okresní nebo městský) v občanskoprávním řízení a:
a) domáhat se žalobou přímo vydání potvrzení o zaměstnání
b) domáhat se náhrady škody, která spočívá v tom, že zaměstnance jiný zaměstnavatel odmítne kvůli chybějícímu potvrzení zaměstnat a tak mu uchází mzda, kterou by jinak u něj dosahoval.
Tyto nároky v současnosti naše soudy přiznávají - viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 1491/2002

Doporučuji obrátit se nejprve na Úřad práce a s ním projednat vhodný postup.

Je zvíře věc?

Platný občanský zákoník §118 odst.1:
Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

Jde o to, že je třeba nějak právně zachytit objekty občanskoprávních vztahů (tedy vše, co není osobou, občanem ... a to zvíře ani při nejlepší vůli není). Se zvířaty je obchodováno, mají svoje majitele, jsou předmětem vlastnického práva - to je prostě společenský fakt a na tuto skutečnost musí zákon nějak reagovat. Pozorný čtenář v tom paragrafu nalezne tři kategorie:
1) věc
2) právo
3) jiná majetková hodnota

Pojem "jiná majetková hodnota" je takovým sběrným košem pro to, co nelze zahrnout do kategorie "věc" ani "právo". No, a právě zvířata jsou moderně myslícími právníky považována za "jinou majetkovou hodnotu" a nikoli za "věc".

Ale i kdybych postaru prohlásil, že je zvíře právně "věc", tak to stejně není důvod ke zděšení, protože v právu má pojem "věc" jiný (mnohem širší a obecnější) význam než v běžné mluvě. Jak už jsem zjednodušeně řekl, právně-teoreticky je "věc" všechno, co lze ovládat a není to člověk nebo závazek (takto už to vymezil jeden starý římský právník, tuším že Gaius, a toto základní členění se v právu vpodstatě používá dodnes).