Podnikání musí být SOUSTAVNÁ činnost. Pro příležitostné nahodilé výdělky není třeba vyřizovat žádné formality. Ovšem i takové výdělky je třeba danit daní z příjmů. Soustavnou činností se obyčejně rozumí celoroční, víceméně pravidelná činnost, nebo činnost, která vyžaduje pro své uskutečnění delší dobu (řádově rok). V pochybnostech se obraťte s dotazem na svůj místně příslušný živnostenský úřad.
Poradna ukončila činnost. Autor blogu se stal advokátním koncipientem a advokátní předpisy mu neumožňují poradnu provozovat.
středa 22. července 2009
Co dělat, když zaměstnavatel odmítá vydat potvrzení o zaměstnání (zápočtový list)?
Podle §313 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen při skončení pracovního poměru vydat potvrzení o zaměstnání (čili tzv. zápočtový list). Splnění této povinnosti nesmí zaměstnavatel vázat na žádnou podmínku (např. vrácení pracovních pomůcek).
Co ale dělat, když zaměstnavatel ignoruje své povinnoasti a odmítá "zápočťák" vydat?
Nabízí se několik možností. Vhodný postup bude záležet na konkrétní situaci.
1) Písemně zaměstnavatele požádat o vydání potvrzení o zaměstnání
(a upozornit na možnost řešení u soudu nebo ve správním řízení).
2) Podat podnět na zahájení správního řízení. Nevydáním potvrzení o zaměstnání se zaměstnavatel dopouští přestupku, za který mu hrozí pokuta až 300 000 Kč. Tento přestupek projednává ve správním řízení oblastní inspektorát práce.
3) Další možnost (drahá a zdlouhavá) je obrátit se na soud (okresní nebo městský) v občanskoprávním řízení a:
a) domáhat se žalobou přímo vydání potvrzení o zaměstnání
b) domáhat se náhrady škody, která spočívá v tom, že zaměstnance jiný zaměstnavatel odmítne kvůli chybějícímu potvrzení zaměstnat a tak mu uchází mzda, kterou by jinak u něj dosahoval.
Tyto nároky v současnosti naše soudy přiznávají - viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 1491/2002
Doporučuji obrátit se nejprve na Úřad práce a s ním projednat vhodný postup.
Je zvíře věc?
Platný občanský zákoník §118 odst.1:
Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
Jde o to, že je třeba nějak právně zachytit objekty občanskoprávních vztahů (tedy vše, co není osobou, občanem ... a to zvíře ani při nejlepší vůli není). Se zvířaty je obchodováno, mají svoje majitele, jsou předmětem vlastnického práva - to je prostě společenský fakt a na tuto skutečnost musí zákon nějak reagovat. Pozorný čtenář v tom paragrafu nalezne tři kategorie:
1) věc
2) právo
3) jiná majetková hodnota
Pojem "jiná majetková hodnota" je takovým sběrným košem pro to, co nelze zahrnout do kategorie "věc" ani "právo". No, a právě zvířata jsou moderně myslícími právníky považována za "jinou majetkovou hodnotu" a nikoli za "věc".
Ale i kdybych postaru prohlásil, že je zvíře právně "věc", tak to stejně není důvod ke zděšení, protože v právu má pojem "věc" jiný (mnohem širší a obecnější) význam než v běžné mluvě. Jak už jsem zjednodušeně řekl, právně-teoreticky je "věc" všechno, co lze ovládat a není to člověk nebo závazek (takto už to vymezil jeden starý římský právník, tuším že Gaius, a toto základní členění se v právu vpodstatě používá dodnes).