Vydědění nezdárného příbuzného má být jednodušší - komentář článku

Komentuji další článek na serveru Novinky.cz s názvem "Vydědění nezdárného příbuzného má být jednodušší"
http://www.novinky.cz/domaci/210414-vydedeni-nezdarneho-pribuzneho-ma-byt-jednodussi.html

Jsou v něm dvě informace o chystaných změnách v občanském právu v oblasti dědění a závěti. Plánuje se, že zůstavitel nebude muset v závěti zdůvodňovat vydědění (ačkoli podmínky zůstanou) a plánuje se zmenšení povinných podílů pro tzv. neopominutelné dědice (děti, manžel či manželka).

Hlas lidu tyto změny příjmá slovy: "Každý by měl mít právo se rozhodnout sám, co komu ze svého majetku odkáže, nebo ne."

Já bych ale tak nadšený nebyl. Jsem pro co největší svobodu v jakémkoli konání, včetně pořizování závěti. Ovšem omezení často nejsou samoúčelná. V tomto konkrétním případě bych poznamenal, že v dnešní uspěchané době není snadné se starat o seniory tak jak by si oni sami představovali. Ne všichni senioři dozrají v ideální hodné babičky či dědečky. Ke stáru se mohou objevit různé psychické změny, např. dětinská umanutost, paranoia, postupná demence apod. a senoři se stávají mnohem snáze manipulovatelnými. Někteří senioři vůbec neuznávají osobní život svých dětí a vnuků a zažívají upřímné pocity křivdy, když je každý víkend nenavštívíte.

Jsou organizace, které konají různé akce pro seniory a na nich je nenápadně přesvědčují, aby jim v závěti odkázaly část svého majetku. Nemusí to být ani organizovaná činnost, stačí hodný soused či sousedka, kamarád či kamarádka, vzdálenější příbuzný, někdo kdo je ve stáří seniorovi blízký, třeba v posledních měsících (někdy i ze zcela zištných důvodů) ... a pokud máte třeba práci na druhém konci republiky a nestíháte ideálně péči o dědečka či babičku, tak umenšením povinných podílů se může velice snadno stát, že přijdete o majetek a nikoho nebude zajímat, že jste třeba před tím třicet let na majetku pracovali a podíleli se na jeho vybudování. Smyslem povinných podílů pro neopominutelné dědice je právě toto, aby majetek zůstal v rodině mezi nejbližšími, tedy mezi těmi, kdo se s největší pravděpodobností svou prací a svými investicemi podíleli na jeho vytváření ... a nikoli aby majetek připadl tomu, kdo využije momentální fyzické a emoční slabosti seniora na sklonku jeho života.

Obávám se, že s touto úpravou se vyrojí podomní obchodníci se závěťmi, čili další vykukové, kteří se budou snažit seniory natáhnout a tím pádem přibude více návrhů na omezení způsobilosti k právním úkonům ze strany příbuzných, což je patrně jediný způsob jak ochránit seniora před sebou samým.

Věřitelé využívají proti dlužníkům stále účinnější páky - komentář článku na Novinkách

Na Novinkách.cz jsem našel hezký článek o dlužnících a exekucích. Je to prosím článek tak hezký, jako bývaly články za komunismu o tom, jak se máme dobře a vše je na dobré cestě (těsně před zhroucením celého systému). Ano, tu a tam je v článku něco pravdy, ale hromada vcelku podstatné pravdy v něm chybí. Pokusím se to napravit svým komentářem - tučnou kurzívou. Zlodějina zůstane zlodějinou, i když se zaštítí "právem". Slabší nátury pozor, je to silná káva.

http://www.novinky.cz/ekonomika/210184-veritele-vyuzivaji-proti-dluznikum-stale-ucinnejsi-paky.html

Věřitelé využívají proti dlužníkům stále účinnější páky

V Česku přestává platit, že když vám někdo dluží peníze, tak je buď musíte se skřípěním zubů odepsat, nebo na dlužníka poslat svalovce v černých bundách, kteří dlužníkovi připomenou jeho závazek. K dlužným penězům se totiž lze snadněji než před lety dostat právní cestou.

Současný systém zde ve skutečnosti funguje už hezkých pár let, není to nic nového (což je ostatně znát na úrocích).


Věřitelé začali s rostoucím počtem exekucí více přitvrzovat svůj legální postup vůči dlužníkům, a to i u menších, tisícikorunových částek. Přitom nejde jen o velké instituce, jako jsou banky, úvěrové společnosti, energetické a telekomunikační společnosti, mající značné právní a administrativní zázemí. Během pár měsíců mohou získat zpět své peníze i menší firmy a jednotlivci. Právu to potvrdil Rostislav Kovář, právník specializovaného portálu Poradnaveritele.cz. Tuto praxi Právu dokládají rovněž významní exekutoři a nezávislí finanční poradci.

Přitvrzovat se začalo nikoli "i", ale "především" u měnších tisícikorunových částek. Ukazuje se totiž, že to je výborný kšeft pro všechny zúčastněné - kromě dlužníka, jeho rodiny a spolubydlících.


Podle Kováře stačí mít smlouvu, ve které může být i uvedeno, že v případě nesplácení nastupuje okamžitě exekuce. To je podle Exekutorského úřadu v Přerově stále běžnější praxe, že se takto věřitelé dopředu účinně jistí. Pak jde vše ráz na ráz a dlužníci nemají prakticky žádnou šanci vykličkovat.

Ano, je to zvláštní typ notářského zápisu, tzv. notářský zápis se svolením k vykonatelnosti (§71a z.č. 358/1992 Sb., notářský řád). Tento speciální notářský zápis může sloužit přímo jako exekuční titul, čili není nutné se s případným nárokem obracet na soud. Jinými slovy, o tom, zda jste porušili smluvní povinnost nerozhoduje soud, ale rozhoduje si o tom sám věřitel. Použití takového nestandartního právního nástroje je úplně v pořádku, pokud to podepíše informovaná osoba a pokud se taková obrovská vstřícnost vůči věřiteli odrazí např. v ceně. Pokud je ale takový typ zápisu sepsán s nic netušící osobou "z prostého lidu", tak je takový právní úkon, dle mého názoru, na samé hranici dobrých mravů. Domnívám se, že od toho jsou placeni nestranní a čestní notáři, aby oběma účastníkům smysl a závažnost takového zápisu objasnili (ano, jsem idealista).


Upomínky se posílat nemusí a dluh roste

„Dlužníci jsou často přesvědčeni, že když si nepřeberou doporučený dopis, tak se soudnímu řízení vyhnou a nebudou muset nic platit. Pokud si však nevyzvednete úřední dopis, po deseti dnech se automaticky vrátí odesílateli. Vy se nic nedozvíte, ale zásilka je považovaná za doručenou,“ zdůraznil Kovář a dodal: „Vzhledem k tomu, že nikdo nemá za povinnost vám posílat upomínky, je lehce možné, že s tímto přístupem se v budoucnu setkáte i s exekutorem.“

Ano, odjedete na 14 dní na dovolenou a tím ztratíte šanci se dozvědět, že probíhá soudní řízení. Šanci ztratíte i tehdy, pokud se nezdržujete na adrese, kterou soud vede jako vaši doručovací (standartně místo trvalého pobytu, ale může být i jiná). Šanci dozvědět se o soudním řízení ztratíte také tehdy, pokud soud nebo pošta udělají chybu (nechci trvdit, že záměrnou ...). Ano, sice máte právo u soudu namítat chybu v doručení, ale když vůbec o probíhajícím soudu nevíte ...


K soudu se pak dostávají pohledávky, které jsou několik let staré, a dlužníci se obvykle nestačí divit, jak původně nízká částka dokáže narůst. Stačí jedna nezaplacená pokuta nebo splátka sousedovi za 800 Kč a do deseti let se původní dluh vyšplhá až na dvacet tisíc.

Tady je malé jádro pudla. Kdyby se dlužník mohl účastnit soudu, mohl by vznést námitku promlčení (standartně 3 roky) a tím by to celé skončilo. Ono "se to" ale udělá tak, aby dlužník u soudu nebyl, takže promlčení nikdo nenamítne a soud uzná prastarý dluh včetně astronomických úroků, které si za tu dobu věřitel naúčtoval. A teď pozor, to není zdaleka všechno! Přichází velké jádro pudla. Pokud se firma živí vyráběním dlužníků, tak i v případě, že jste normálně zaplatili (např. za nějaký úžasně levný produkt), tak ve smlouvě je skrytý nějaký háček, který lze vyložit tak, že jste nezaplatili všechno, co jste měli a taková firma, aniž by měla povinnost vás upomínat, se pak po deseti letech obrátí na soud. Díky úrokům a smluvním pokutám je pak ze sporného nedoplatku v řádu stovek korun vyrobený dluh v řádech desítek tisíc korun. Připadá vám to šílené? Ano, mně taky. Řešením by podle mne bylo, kdyby soudy soudily spravedlivě a v takových zjevných případech aplikovaly §3 občanského zákoníku o zneužití výkonu práva a o dobrých mravech. To by ale soudci museli být nestranní...


Zejména u menších částek je účinnost vymáhání ve skutečnosti vysoká. „V ideálním případě v současnosti uplyne mezi předáním pohledávky k vymáhání a samotným vymožením šest až sedm měsíců,“ tvrdí Kovář.


Náklady nese dlužník

Řada menších věřitelů podléhá mýtu, že vymáhání dluhů je drahé. Veškeré náklady v podobě soudních poplatků a nákladů na advokáta ale hradí dlužník, respektive ten, kdo bude zavázán k úhradě dluhu. Pouze na počátku je potřeba ze strany věřitele zaplatit soudní poplatek, který je ve výši 4 % z žalované částky, minimálně však 600 Kč, u elektronického platebního rozkazu je tento poplatek dokonce nižší – a sice 2 % z dlužné částky vyšší než 15 000 Kč. U částek nižších se hradí paušální poplatek 300 Kč.

Autor článku nezmiňuje, že u nižších dlužných částek tvoří drtivou většinu vymáhaného "dluhu" náklady exekuce, které jsou právě u nižších částek, díky minimální paušální výši, v opravdu hrubém nepoměru k výši původního dluhu.


Elektronický platební rozkaz

Nejjednodušší a zároveň nejlevnější variantou z pohledu věřitele je podat k soudu tzv. elektronický platební rozkaz. Již v tomto okamžiku je vhodné shromáždit veškeré podklady, které dokládají, že jste dlužníkovi peníze půjčili, nebo mu dodali objednané zboží či služby, za které nezaplatil – zde je vhodné najít nejen fakturu, ale také objednávku, dodací listy nebo smlouvy. Připravte se, že tyto dokumenty od vás bude soud s největší pravděpodobností požadovat.


Na všechno mít papíry

Řadu menších věřitelů odrazuje pocit, že budou muset často chodit po soudech. Soudní jednání se však nařizují pouze ve 20 až 30 % případů. „Pokud máte svoji pohledávku řádně zdokumentovánu, tak vaše osobní účast na soudním jednání není vůbec potřebná,“ uvedl Kovář.

Ano, přesně tak. Systém umožňuje, aby soud přisoudil zcela vymyšlený dluh. Pokud totiž dlužník nestihne včas procesně zareagovat (např. protože je na dovolené nebo mu nebylo z jiných důvodů fakticky doručeno - viz. výše), tak vůbec nestihne popřít dluh (např. popřít falešný podpis na smluvě), soud do "odklepne" a nový dlužník je na světě.


A papírování? „K účinnému vymáhání pohledávek potřebujete stejné podklady, které již máte k dispozici v souvislosti s účetnictvím a svojí pracovní činností. Jsou to zejména faktury a záznamy o poskytnutí služeb nebo dodání zboží – jedná se o dodací listy či předávací protokoly,“ uzavřel Kovář.

Jindřich Ginter, Právo


Aby bylo jasno, nemám absolutně nic proti tomu, aby dlužníci museli platit své dluhy, ovšem skuteční dlužníci. Celé to zjednodušení procesu dopadá především na malé dlužníky a na dlužníky "vyrobené". Velcí dlužníci znají svá práva, mohou si dovolit právníky, zavčas učiní potřebné procesní úkony a placení svých dluhů se v klidu ubrání. Čili kladivo, ale jen na malé neinformované dlužníky.

Ono je to celé myšleno dobře, ale jako všechno na světě, i tohle se dá zneužít a také se to hojně zneužívá. Garantem správného fungování celého systému, garantem toho, že systém nebude zneužíván, by měly být soudy, tedy konkrétní soudci a soudkyně. Obávám se, že ne vždy tomu tak je.

A bonusová otázka na závěr. Myslíte, že teď seženu práci v nějaké advokátní kanceláři? :)