Popření otcovství v rámci manželství

Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem. Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně.

Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte. Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření otcovství.

Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při uzavření manželství věděl, že je těhotná.

Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dověděl o tomto pravomocném rozhodnutí.

Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto právo manžel nemá.

Zrušení dovolené zaměstnavatelem na poslední chvíli

§217 zákoníku práce 262/2006 Sb. mimo jiné stanoví, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, přičemž je povinen ji písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době. Při stanovení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu čerpání dovolené nebo že ho odvolal z dovolené. Pokud by naopak zaměstnanec "odjel na dovolenou" proti vůli zaměstnavatele, nejednalo by se o čerpání dovolené a zaměstnanec by nesl veškeré důsledky neomluvené absence, včetně případné odpovědnosti za škody vzniklé zaměstnavateli.

Vyživovací povinnost k dítěti před a po rozvodu

Rodič má k dítěti vyživovací povinnost jak před rozvodem, tak po rozvodu. Výše této vyživovací povinnosti je v principu naprosto stejná, jak před rozvodem tak po rozvodu. Rozhoduje stav rodičovství a nikoli stav manželství. Vyživovací povinnost vzniká narozením dítěte a nikoli rozhodnutím soudu. To, že po rozvodu jeden rodič platí tzv. alimenty, je dáno tím, že v rámci rozvodu soud zpravidla závazně určí jak který rodič má přispívat, vyčíslí rozsah vyživovací povinnosti (výživné). To, že vyživovací povinnost nebyla dříve soudem závazně vymezena, neznamená, že neexistovala. Jinými slovy, soud svým rozhodnutím vyživovací povinnost rodiče k dítěti nevytváří, nezakládá, soud pouze upřesní rozsah již existující vyživovací povinnosti (založené rodičovstvím). V praxi to znamená např. to, že pokud nerozvedení rodiče žijí odděleně a dítě žije pouze u jednoho z nich, má druhý rodič ke svému dítěti vyživovací povinnost, i když její rozsah nebyl vymezen soudem. Měl by tedy na jeho výživu přiměřeně přispívat, byť částka dosud nebyla přesně vyčíslena soudem.

§ 85 zákona o rodině 94/1963 Sb.
(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.
(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.
(3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.

§ 50 odst.1 zákona o rodině 94/1963 Sb.
Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

Automatické vypořádání SJM po 3 letech bez dohody a bez soudu

§150 odst.4 občanského zákoníka 40/1964 Sb.
Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

Vystavování a nabízení předmětů opatřených nacistickými symboly

Ve starém trestním zákoně (140/1961 Sb.) i v novém trestním zákoníku (40/2009 Sb.) je zakotven trestný čin "Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka". Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 651/2002 ze dne 12.09.2002:

I. Za propagaci hnutí ve smyslu ustanovení § 260 trestního zákona je zapotřebí považovat mimo jiné i činnost, spočívající ve veřejném vystavování předmětů opatřených nacistickými symboly a jejich nabízení za účelem jejich výměny nebo prodeje. Mezi uvedené předměty lze zahrnout i předměty vojenské (tzv. militárie).

II. Z hlediska subjektivní stránky (úmyslného zavinění) pak postačí, věděl-li pachatel, že nabízené předměty mají shora uvedený charakter, a že je zpřístupňuje většímu okruhu osob.